Svědectví

 

Dopisy účastníků projektu Building Bridges vlastním obětem a pachatelům:

Omluvný dopis

Tímto bych se chtěla omluvit za škodu, kterou jsem svými činy napáchala. Bohužel se však nemohu omluvit nikomu konkrétnímu. Všeho velmi a upřímně lituji a moc se stydím. Uvědomuji si, že svým chováním jsem nezpůsobila jen škodu hmotnou ale také psychické problémy, které jde jen těžko napravit. Své činy chci napravit. Neznám bohužel konkrétní osobu, proto se budu snažit pomoci jiným.

Tímto se zavazuji, že po mém propuštění se spojím s neziskovou organizací, která by i pomohla po propuštění zajistit Besedy na základních školách týkající se bezpečnosti drog.

Ihned po mém propuštění nastoupím do terapeutické komunity, kde budu pokračovat v léčbě své závislosti na drogách, pod jejichž vlivem jsem páchala trestnou činnost. Také se chci účastnit dobrovolnických prací, které s budou konat v místě mého bydliště.

 

Milý pachateli, 

píšu Ti po několika letech od činu, který jsi spáchal.Možná si to ani neuvědomuješ, le způsobil jsi více škody, než by se ti možná mohlo na první pohled zdát.

Způsobil jsi nám hmotné i duševní škody a bohužel pojišťovna nám v tomto případě nevyplatila ani korunu.

Nicméně i díky tomu, že jsem poznal tváří v tvář pachatelky různých tr.činů jsem pocítil ještě větší touhu odpustit…

Š. W.

 

Omluvný dopis mé oběti, 

Můj omluvný dopis mé oběti bude trochu netradiční. Má oběť následkem mého násilí zemřela, tak můj dopis bude rozmluva s ní na hřbitově, kde věřím, že odpočívá v pokoji.

Dano, dnes po mnoha letech tu stojím před Tebou, hlavu skláním k Tvým nohám a chci Tě z celého srdce poprosit za odpuštění. Je mi moc líto, co jsem Ti způsobila a vím, že nic a žádná slova Ti mnou ztracený život nenavrátí.Chtěla bych ve Tvých očích dostát odpuštění. Kdyby to bylo jen trochu v mých silách vrátila bych čas a nikdy by na tomto místě ani jedna z nás v tomto čase nebyla.Čas ovšem nevrátím a tak s tímto faktem budu žít do konce života.

V mých myšlenkách zůstaneš navěky. Vážím si Tě jako člověka, i když už nejsi tu s námi.

Promiň mi, prosím. J.

 

Co mi projekt dal?

Na projektu jsem si přiznala spoustu věcí a mých chyb. Například jsem poprvé lidem kolem mne a hlavně sama sobě přiznala, že jsem nebyla dobrá máma.

Hodně velký zlom ve mě vznikl díky napsání mého omluvného dopisu mé oběti, nebyla jsem si nikdy 100% jistá zda bych to mé oběti dokázala říci, v dnešní době díky projektu vím, že to dokážu , a že chci nést některé následky mého zločinu.

Skupina v projektu mě velmi mile překvapila, že s námi dokázali zasednout k jednomu stoku, naslouchat našim příběhům, vcítit se do nás. Moc si všech účastníků vážím. Projekt mi dal možnost vidět pohled i ze strany poškozených a musím říci, že to pro mě bylo moc emocionálně silné.

 

 Vážená paní M., 

Touto cestou bych se chtěla omluvit Vám a  Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje za škodu, kterou jsem způsobila tím, že jsem sevloupala do vozidla tovární značky škoda Fábia a odcizila z něj kabelku s obsahem Vašich osobních věcí, čímž jsem Vám způsobila škodu v hodnotě 500 Kč. Dále jsem poškodila služební vozidlo PČR a tím způsobila škodu ve výši 1142 Kč.

Uvědomuji si, že jsem Vám tím způsobila hodně starostí, protože toto vozidlo bylo služební a Vy jste za tento majetek nesla zodpovědnost.

Svého činu upřímně lituji a jsem si vědoma jeho škodlivosti. Dopustila jsem se toho, protože jsem byla drogově závislá. V současné době si za vše odpykávám trest odnětí svobody a chtěla bych Vám způsobenou škodu nahradit, ať už po dobu výkonu trestu, tak i po propuštění. Budu Vám velmi vděčná, když mi sem do věznice zašlete číslo účtu, na který Vám můžu pravidelně zasílat finanční částku a tím mi dáte šanci postupně hradit škodu, za kterou jsem zodpovědná.

Předem děkuji

L. V.

Omluva

Chtěla bych se tímto dopisem omluvit Z., a lidem, kterým jsem jakkoli ublížila i celé společnosti. Moc mě vše, co jsem udělala mrzí, bolí a hodně všeho lituji. Jestli můžete, odpusťte mi.

Chtěla bych učinit prohlášení o tom k čemu se zavazuji a budu to zodpovědně dodržovat.

Já, N, se zavazuji:

  • chovat se jako řádný občan ČR
  • chodit do zaměstnání a poctivě platit vše co je třeba
  • dodržovat společenské, morální a křesťanské zásady
  • najít si společenství křesťanů a zapojit se do různých dobrovolnických akcí
  • nebudu agresivní, když bude potřeba budu se radit s odboníky
  • budu oporou pro svou rodinu a nebudu dělat ostudu
  • budu matkou jak se patří, budu dětem vzorem, vychovám je a postavím je na jejich vlastní nohy
  • nebudu lhostejná k trestné činnosti
  • každý rok budu jezdit do věznice Opava na klub, abych poděkovala za změnu svého života a energii do mě vloženou. Také, abych motivovala další děvčata k abstinenci
  • až budu pár let žít normálně, jako abstinenet, chci pomáhat jakýmkoli způsobem s drogovou problematikou
  • po celý život odčiňovat to, co jsem napáchala

 

Svědectví o projektu u pohledu poškozené:

Building Bridges, dříve Zacheův strom je, jak jsem na vlastní kůži zjistila, opravdu účinný terapeutický projekt. Už to, že se ze skupiny vězněných a obětí zločinu stane parta lidí, kteří se na sebe přes týden těší, je ojedinělý zážitek. Bylo náročné vyslechnout všechny ty těžké a drsné příběhy z obou skupin, ale zároveň přínosné. Otevřenost nás sblížila, a blízkost dala porozumět víc sobě i druhým.

Na začátku mě šokovala výše trestů, které naši noví přátelé musejí „odsedět“, později, po vyslechnutí jejich příběhů jsem se už tolik nedivila. Jejich délka ale není k ničemu ani oběti, ani trestanému, jenom, pokud během té doby trestaný nahlédne na svůj čin sebekriticky, lituje ho a rozhodne se ke změně. Vězení s touto alternativou, která mu ale jedině dává smysl, nepočítá.

BB je ojedinělý v tom, že terapeuticky pracuje se všemi ve skupině. Nejde jen o „naservírování“ programu vězněným, ale že se pachatelé i oběti navzájem mohou obohatit prostřednictvím svých příběhů a na základě toho změnit svoje smýšlení a chování.

Moje smýšlení o pachatelích se moc nezměnilo: jenom jsem si potvrdila, že rizikové chování mladistvých a mladých lidí je nasměrováno dříve, či později k trestné činnosti. Také je jasné, jak je potřebná fungující rodina, výchova k ohleduplnosti a úcta k tradičním hodnotám.

Je skvělé, když se lidé, kteří jsou potrestáni vězením, mohou jasně dozvědět, že to není „konečná“, ale je tady možnost odpuštění a nového začátku a že na nich lidem záleží, a to i těm, komu v minulosti bylo podobným způsobem ublíženo.

Vězeňství není obor, který bych moc sledovala, a tak jsem nevěděla, že podobné programy zatím v ČR nejsou. Doufám, že se to změní a pachatelé i oběti trestných činů dostanou možnost k dialogu a uzdravení.

A.S. 21.9.2015

 

Dopis vlastnímu pachateli:

Milý zloději,

Velice mě mrzí, že jsi mi ukradl věci, na kterých mi záleželo. Je to již několik let, ale stále je postrádám a to už se nezmění. Už jsem Ti to odpustila, ale to neznamená, že mi to nevadí. Bylo by krásné, kdybych se s mými osobními věcmi, které mají hodnotu hlavně vzpomínek, mohla zase shledat! Asi jsi je ale prodal v bazaru a za peníze koupil dávku drogy, nebo alkohol, nebo jsi je nacpal do herního automatu. Možná Tě již chytili a odsoudili, asi podmíněně, tuším. Byla jsem letos několikrát ve vězení a setkala se s podobnými lidmi, co kradli kvůli závislosti. Ani je a ani Tebe závislost rozhodně neomlouvá, ale vězení nikomu nepřeji! Jaká je možnost se mu vyhnout? Nedělat to, co se nemá, co je trestné a hlavně neslušné a nemorální! Myslím, že to díky svědomí, dokážeš i Ty rozeznat! Doporučuji Ti, abys hledal pomoc u odborníků a zkusil závislost uzdravit terapií, nebo i léky. Také je další možnost, kterou jsem já poznala – totiž přímo od Boha. Začni s Ním mluvit a najdi věřící lidi, kteří Ti v poznání Boha pomůžou. On odpouští a vysvobozuje od všeho zlého. Má Tě rád, stojí o Tebe, chce Ti pomáhat a dá Ti nový smysl života.

Účastnice 1. pilotního projektu A.S.

———————————————————

Chci napsat něco krátce o sobě.

Před lety jsem byla znásilněná jedním mužem, kterého jsem příliš neznala, na podvečerní romantické procházce,. Měl dojem, že sex k tomu patří a pak mě nechal. Prožívala jsem velký hněv, ponížení a šok. Měla jsem dojem, že to nemůžu nikomu říct. Že jsem si to zasloužila, že jsem byla naivní, hloupá. Odsuzovala jsem sama sebe, zlobila jsem se na všechny muže.

V té době jsem byla už křesťanka, chodila jsem do zdravého společenství, kde jsem nakonec dostala odvahu svou zkušeností sdílet. Byla jsem vedena k odpuštění tomu muži. Tím odpuštěním jsem přetrhla pomyslné pouto, které mě s ním propojovalo. Nalezla jsem pokoj a mohla dál žít a mít ráda lidi.

Za nějaký čas jsem se vdala za dobrého a laskavého muže a měla děti. Nikdy jsem se však nezbavila nejistého pocitu v oblasti sexu, pocitu hanby či studu, který mě provázel. Připadala jsem si v této oblasti nedostatečná.

Moje uzdravování trvalo mnoho dalších let. Jako křesťanka vím, že muž je se ženou „jedno tělo“ a tak jsem musela při vnitřním uzdravováním ještě přetnout toto sexuální pouto s mužem, který mě znásilnil, abych mohla být plně ve vztahu se svým manželem.

Jsem tak ráda, že jsem tím mohla projít a dávat naději i ostatním, kteří něco podobného prožili.  J.